Asi se nenajde člověk,
který by nebyl něčím ovlivněn. Nebo někým. Ovlivněni prostě můžeme být lecčím. Přemýšleli
jste někdy, co všechno na vás má vliv? Od velmi brzkého procitnutí kvůli hluku
od sousedů, přes počasí, po hádku s partnerem...
A je dobře nebo špatně, že
jsme tak ovlivnitelní? Ano i ne. To, co na nás má vliv, souvisí do jisté míry
se schopností empatie a sociální inteligencí, použijeme-li zavedené pojmy. Je
však ale třeba rozlišovat, co je pro každého z nás v pořádku a co nás
posouvá jinam, než bychom chtěli. Ptejte se sami sebe, zda to, co se kolem nás
děje, nejsou spíše informace, které k nám odevšad proudí. A tyto informace
je nejdříve potřeba vyhodnotit. Pracovat s nimi. Možná nakonec zjistíme,
že prodavačka, která se na nás na pokladně neusmála, nemá nic proti nám, ale je
pouze unavená. Nebo ten, kdo na nás zatroubil v ranní koloně je jen stejně
spěchající řidič, který byl z něčeho nervózní. Ano, myslím, že bychom
každý den našli spoustu událostí, které stačí rozkódovat tak, že spíše hovoří o
druhém než o nás. Zkusili jste to někdy?
Pokud jste došli do této
fáze, pak víte, že na každý takový podnět, událost či situaci, která se vás
dotkla, máte možnost reagovat nebo ne. Mohou to být maličkosti nebo závažné
věci, se kterými je potřeba pracovat jinak, ale pokud to jsou to vesměs
maličkosti, které nás dokážou ovlivnit - rozhodit, protože jste je
nevyhodnotili, pak nakonec možná zjistíte, že ona hádka s partnerem ani
nebyla nutná, protože jste se jen neohlédli za vším, co vám předtím ovlivnilo a
reagovali bez rozmyslu, jen na základě aktuálních emocí.
A pokud by se takováto
mini-zastavení konala v každém z nás, svět kolem by možná byl
příjemnější a čitelnější přes všechnu tu uspěchanost a nároky, které se na nás
kladou. A šéf by dokázal říkat věci příjemněji a kolegyně by vám u kafe řekla,
že víkend byl v pohodě..;-)
Tuhle jsem také četla
článek, jak stav naší mysli a konkrétně naše myšlenky ovlivňují naši
budoucnost. Svatá pravda. Budoucnost se tvoří v naší přítomnosti. Pokud si
tohle uvědomujeme, pak také víme, že neuzavřená minulost neumožňuje žít v přítomnosti,
a tím si tedy odjímáme možnost budoucnost vědomě ovlivnit. Všechny ty drobné
události, které byly lehce zmíněny výše, jsou takové drobné perličky, které,
když se jimi nezabýváme, mohou vytvořit i pěkně těžký závěs. Ten nás pak může
tížit a ovlivňovat tak naše chování a jednání (nezřídka také mohou vznikat
bloky). Proto je tak důležité zabývat se podněty, které se nás dotkly a správně
je vyhodnocovat.
A pod tíhou tohoto "závěsu
neřešeného" pak můžeme směle prohlásit třeba větu: "Já tohle nezvládnu..". Je to myšlenka nebo dokonce vyřčená slova,
která už dopředu stanovují, jak se věci a události budou dít, tedy ovlivňují
děj. Vyjadřují předem prohraný boj, aniž bychom vůbec začali něco dělat. Je to
škoda, protože by bývalo bylo lépe, kdyby věta zněla: "Pokusím se to zvládnout". Anebo ještě lépe: "Zvládnu to." Anebo když opravdu víme, že věc, o kterou usilujeme,
pro nás teď nemá prioritní význam, tak si můžeme říct: "Teď se tím nebudu zabývat, počkám na vhodnější čas."
Kdybychom byli v přítomnosti
(měli vyřešenou minulost), pravděpodobně bychom situaci se zvládnutím věci opravdu
vyhodnotili jinak anebo bychom vůbec nemuseli nic řešit, protože by k okamžiku
rozhodnutí, zda se to dá nebo nedá zvládnout, vůbec nedošlo. Kdo ví...?!
Každopádně se vyplatí
ohlédnout se za uplynulými událostmi a rozlišovat, co je pro nás vhodné a co
ne, co nám daná situace měla říct, zda je potřeba se jí dále zabývat, či ji
vzít jen jako informaci o druhém, proč se nás to dotklo atd.
A jak moc jste
ovlivnitelní vy?
Katy Dočkalová
Komentáře
Okomentovat