Základní definice analýzy
je asi tato: "Analýza znamená rozbor,
metodu zkoumání složitějších skutečností rozkladem na jednodušší. Používá se v
mnoha vědách, ve filosofii i v běžném životě, pokud chceme dospět k jistým
výsledkům na základě detailního poznání podrobností." Je to tedy způsob,
jak se dopátrat podstaty věci, dobrat se jádra pudla, jak se tak říká. Každý z nás
se už o nějakou analýzu ve svém životě pokoušel. Ať už pracovně či soukromě,
při hledání různých věcí na internetu, kdy musíme do vyhledávače zadat vhodné
slovní spojení, při výběru jídla v restauraci, dokonce i nákupu věcí do
domácnosti předchází analýza. Přesto si asi nejčastěji představíme rozbor
něčeho, co nás zajímá nebo co nefunguje.
K analýze však
neodmyslitelně patří i syntéza. Tedy schopnost danou věc zase dát do pořádku.
Rozložit a složit. Složit ale tak, aby to fungovalo, aby to dávalo smysl.
Tento postup - analýza a
syntéza, se dá aplikovat téměř na vše kolem nás. Na to, jak sestavit nábytek z Ikea
nebo jak zapojit televizi či pračku, však od výrobce návod máte. Jak ale
postupovat při analýze a syntéze nehmotných věcí? Emočních výlevů, vizí,
pocitů, snů?
Je to složitější, než se
na první pohled zdá. I tady lze samozřejmě pokládat základní otázky "co, proč a
jak", ale tyto otázky si můžeme pokládat jen tehdy, pokud jsme si jistí, že si odpovědi
na ně sami pro sebe nebudeme zkreslovat v náš prospěch (nebo neprospěch). Předpokládá
to tudíž jedince, který je schopen mít otevřenou mysl - sám sebe vidět nahého v zrcadle
(rozuměj ne jen své tělo, ale vidět své dobré i špatné stránky bez příkras a
bez sebeponižování), a mít se rád takový, jaký je. Pro některé z nás je to
samozřejmost, pro jiné obtížný úkol. Vyžaduje to trénink a zkušenosti. Stejně
jako vyžaduje trénink a zkušenosti rozebrat nefunkční věc, poznat co je špatně,
napravit to, a zase danou věc složit dohromady.
Žijeme ve světě
materiálním, hmotném, ve kterém ale skrze množství věcí není většinou důvod věci
rozebírat a dávat zase dohromady, pokud nefungují. Prostě je vyhodíme a
pořídíme si novou. Není to správný postup, to všichni vnímáme, ale bereme to
jako fakt. Jak se však vyrovnat s věcmi nehmotnými, které nefungují nebo
se nám nelíbí nebo nás ovlivňují negativně? Špatný pocit nelze odhodit, zůstává
v nás. A co třeba se špatným snem, kvůli kterému se probouzíme zpocení
uprostřed noci?
Naše nevědomí je
nepřebernou studnou, která zhmotňuje aktuálně důležité věci do pocitů či vjemů.
A jakmile se takto dostanou na povrch, vytvářejí nutkání se jimi zabývat. Ne
vždy však těmto impulsům věnujeme pozornost. Je to škoda, protože se tak
připravujeme o možnost sebepoznání (sebeanalýzy), pochopení a vývoje na základě
adekvátní reakce.
Pokud jsme si všimli CO se
stalo, je potřeba dopátrat se příčiny, PROČ, a JAK s tím pracovat dále.
Pozn.: Pojmenování
zkoumání hlubin své duše jako analýza a syntéza je poněkud povrchní a možná
zavádějící. Pro zjednodušení či zobecnění to nicméně platí. Existuje mnoho
cest, jak se dostat do hlubin své duše, ale ani jedna není zcela jednoduchá.
Zvláště u komplikovanějších stavů, kdy si neumíme sami se sebou poradit, je
třeba hledat odborníky na komunikaci s duší (vnitřní komunikaci) a je jen
na našem zvážení, zda využijeme služeb např. klasické psychologie či budeme
volit alternativu.
Každopádně stojí za to, ptát
se sama sebe a pátrat po důvodech všeho, co se nám děje. Jen tak lze docílit
určité svobody duše a jejího posunu.
Analyzujete si sami sebe?
Daří se vám být k sobě upřímní?
Katy Dočkalová
Komentáře
Okomentovat