Žena a její mysl

Anebo žena a rozum? Co všechno si představujete pod těmito slovy? Ženu, jež se rozhoduje pomocí rozumu? Ženu, která dává přednost rozumu před city? A co to vlastně je rozum nebo mysl? 

Podle wikipedie je rozum schopnost lidské mysli zobecňovat jednotlivé zkušenosti, pracovat s abstraktními pojmy a činit závěry z předpokladů. Mysl je pak soubor rozumu, vnímání, vůle, paměti, představivosti a cítění. Termín „mysl“ je do značné míry abstraktní a v různých kontextech se jeho definice a vlastnosti mění. Obě definice tedy pracují s ne-fyzickým světem. Je známo, že nás to, na co si nedovedeme „sáhnout“ fyzickými smysly, ovlivňuje mnohem víc, než si kdo dokážeme představit. To se pak samozřejmě promítá do lidského chování a jednání – reakcí, rozhodování, činů.

Prioritním podkladem v procesu rozhodování (nebo možná jakéhokoliv vyhodnocování) ženy vždy bylo a bude cítění. Žena je bytostí nadmíru vnímavou, zejména, co se citů a citového prožívání týče. Není v tom jen dobrá, nýbrž výborná, mohla by za své pocity, které bytost - muž zpravidla nevnímá (neznamená to, že muž je tvor blbější, jen vnímá zpravidla dost jinak), dostávat rovnou olympijské medaile. A není to jen zvýšená schopnost cítit, ale také schopnost intuitivně vnímat to, co se děje kolem nás. 

Přestože jsou muž i žena stejného živočišného druhu, fungují na jiných principech, které již byly popsány mnohokrát. Muž je prvek aktivní, silný navenek, rozumový, schopný řešit a ochraňovat. Žena v principu vytváří protiklad, tedy pasivitu, sílu uvnitř, citovost, schopnost podněcovat a nechat se ochránit. Takto moudrý svět odjakživa viděl spojení muže a ženy v páru, v partnerství. Je to základní vyjádření mužské a ženské energie. Z těchto principů napříč historií vznikla spousta světonázorů, z nichž mnohé vyzdvihují buď muže, nebo ženu, na úkor toho druhého, a dokonce se takto vytvářela pravidla té či oné společnosti. Málokde se na této úrovni setkáte s rovnocenným přístupem (snad nejlépe si v tomto umějí poradit „přírodní národy“). Na energetické dorovnání těchto světonázorů pak vznikly další, mnohdy zcela opačné, ale to už tak bývá (kde něco přebývá, vznikne potřeba ubírat a naopak). 

Nicméně, žena a muž (lépe snad řečeno vědomá žena a vědomý muž) jsou schopni vytvořit dokonalý pár, který vzájemným doplněním svých schopností, dovedností a zkušeností dokáže být jednou neporazitelnou bytostí. Je to velký dar, který ale mnohdy nedokážeme vidět, natož zrealizovat. A přitom není potřeba mnoho (jak ze strany ženy, tak ze strany muže). 

My ženy jsme, jak už bylo řečeno výše, bytosti citové. Proto naše používání mysli (nebo chcete-li rozumu) by mělo být vždy (a ono je) navázáno na to, co cítíme. Ale přesněji řečeno, měly bychom být schopné rozumem, tedy i slovy, vyjádřit to, co vnímáme – být si samy sebe vědomé. Není však úplně jednoduché se v sobě vyznat. Mnohdy neumíme pojmenovat všechno, co se v nás odehrává a rozlišit podstatu vjemu. Stojí proto za to se zastavit, bez ohledu na to, kolik nás čeká úkolů a povinností, a své vjemy, city, pocity vědomě (tedy za použití mysli) „roztřídit“. Pak můžeme mít harmonickou mysl, pak můžeme na rovinu říkat, co cítíme, protože si to i myslíme. Žena má řekněme o dost komplikovanější nitro než muž, ale také má všechny dispozice k tomu, to sama se sebou zvládnout. A přitom nejde o převahu mysli nad city ano citů nad myslí. Jde tu o sladěnost obou složek.

Žena a její mysl tedy je, zjednodušeně řečeno, vlastně žena a její city vyjádřené rozumem. 

Svět je prý díky nám, ženám krásnější. Když budeme umět komunikovat o tom, co se kolem nás i v nás děje, zejména samy se sebou, mohl by být svět třeba nejen krásnější, ale také klidnější a vznešenější..;-)